Sociálně-právní pomoc osobě, která ohrožuje sebe nebo okolí (z pohledu sociální práce, opatrovnictví)

„Velmi často dochází k nucení sociálně-právní pomoci osobám, které nežijí život podle obecně platných pravidel slušného chování. Je ale třeba rozlišit, kdy jde o pomoc vítanou, potřebnou a je povinností sociálních pracovníků (i rodiny) pomoc poskytnout, a kdy jde pouze o naplnění očekávání společnosti a pomoc je vlastně omezením člověka.

Je těžké ustát rozdílnosti osob, kterým bychom mohli pomoci, ale pomoc je odmítána. Jsou případy, kdy je třeba zasáhnout/pomoci, protože osoba už to sama nezvládne, ale je třeba tyto situace s jistotou rozlišit od nucení pomoci pod vlivem nespokojeného okolí osoby.

V této oblasti má každý svoji roli – rodina, sociální pracovník na obci, v sociální službě, zástupce obce, případně opatrovník. Každý ji má trochu jinou a je třeba vymezit jednotlivé povinnosti a kompetence.“                                                                                                                 

NÁPLŇ:

Smysl a účel podpory

• kdy je vhodné nechat osobu žít svůj život, i když to není podle hodnot společnosti
• kdy zajistí pomoc zastoupení členem domácnosti nebo podpůrcovství namísto opatrovnictví?
• kdy užít opatrovnictví
• kdy by stačila pouze sociální práce
• povinnosti pracovníků v sociální službě a na obci napomáhat osobám, které nejsou schopny si ochranu samy zajistit (kdo má povinnost podávat návrh/podnět na soud)
• rozdíl mezi omezenou svéprávností a neochotou žít „běžně“ (bezdomovectví, agrese, rušení veřejného pořádku, dluhy)
• možná pomoc u osob, které omezení svéprávnosti cítí jako útok (je opatrovnictví opravdu nutné u dlužníků a bezdomovců, jak jim jinak účinně pomoci).

Praxe při omezování svéprávnosti

• kdy je účelné ustanovení opatrovníka
• kdy je účelné omezení svéprávnost
• v kterých případech není nutné omezení svéprávnosti
• jaká je role sociálního pracovníka na obci před zahájením řízení
• kdy je povinen tento pracovník situaci řešit
• jaká je role sociálního pracovníka v sociální službě před zahájením řízení
• kdy je povinen tento pracovník situaci řešit
• role a využití záchranného systému (112; 150, 155, 158).

Kdy je omezení svéprávnosti funkční a má smysl

• řízení zpravidla vyvolává rodina nebo sociální pracovník
• jak má situaci správně hodnotit?
• možnosti omezit/neomezit svéprávnost
• faktické omezení svéprávnosti
• soudem nařízené omezení svéprávnosti
• opatrovník pro provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správy majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě
• opatrovník k ochraně zájmů osoby, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem
• opatrovník na návrh osoby, jíž působí zdravotní stav při správě svého jmění nebo při hájení svých práv obtíže
• jak napsat správný návrh/podnět na soud, aby bylo dosaženo nejlepšího řešení pro člověka
• kdo má povinnost ho napsat.

Výkon opatrovnictví a sociální práce

• hranice mezi sociální prací a opatrovnictvím
• spolupráce mezi opatrovníkem, sociálním pracovníkem na obci, sociální službou a rodinou
• vzájemná provázanost opatrovnictví a sociálních služeb – kdo za co odpovídá, jaké mají vzájemné práva a povinnost
• pomoc ze strany sociálních pracovníků při vymáhání práv duševně postižených (pokud není opatrovník).

Starosta a opatrovnictví

• osoby mají vždy místní příslušnost a pomoci se obec nemůže zbavit
• rozdíl v péči o běžné občany a o opatrovance z úředníků na obci a z pozice starosty, který vykonává opatrovnictví
• starosta není sociální pracovník, co vše musí dělat sám a co může delegovat
• jaká je role úředníka sociálního odboru při pomoci na obci (pomoc v rámci sociální práce).