Umístění bez souhlasu a vážně míněný nesouhlas (pro sociální pracovníky a opatrovníky)

Někdy je nutné poskytnout pomoc osobám, které již neví, co potřebují, příp. ví, co nechtějí a přestože trpí, neuvědomují si důsledky svého jednání (odmítání, neléčení se, osamění bez podpory).

Sociální služba tak může být jako záruka pomoci, a to i proti vůli osoby. Tato záruka je ale jen kousíček od jejího protipólu (tzv. páchání dobra).

Vždy je nutné rozlišit, kdy je přednostní pomoci než respektovat právo sebedestrukce. Kdy a kdo musí dělat pojistky, aby nedocházelo k nadměrnému omezení svobody toho, kdo sice pomoc potřebuje, ale nechce ji, nebo ji není schopen přijmout.

Je potřeba znát jaká jsou pravidla této pomoci při vstupu do služby a při opouštění ze služby.

Jednotlivé role zúčastněných jsou různorodé. Je potřeba vědět, kdy a jak jedná pracovník služby, pracovník obce, opatrovník, státní zástupce, soudce, lékař.

Umístění bez souhlasu, případně držení ve službě je na hraně trestního práva – omezení osobní svobody. V odůvodněných případech půjde o legální postup, ale musí být dodrženy přísná pravidla, aby nedocházelo k poškození nejslabší osoby – nemocného/opatrovance. 

NÁPLŇ:

Rozdíl mezi svéprávností a schopností se rozhodovat

• rozdíl mezi schopností sjednat a ukončit smlouvu osoby s rozumovou vyspělostí, svéprávností, bez svéprávnosti, omezené ve svéprávnosti, pod opatrovnictvím, bez opatrovníka, s plnou mocí, s rodinou

Přijetí do služby bez souhlasu        

• jak jednat s osobou, která službu potřebuje, ale nechce ji využívat
• jednání při přijetí do sociální služby, kdo za koho, kdy a co ujednává a podepisuje
• jaké pojistky je nutné učinit z pozice sociální služby, pracovníků obce s rozšířenou působností, opatrovníků, aby nebylo osobě ublíženo
• kdy je platná smlouva, a kdo si musí odpovědět „detenční“ otázky
• jaké podklady musí mít osoba, která podepisuje smlouvu za někoho, kdo už není schopen říci „ANO, chci službu“

Detence v sociálních službách – projevení vážně míněného nesouhlasu          

• jak poznat vážně míněný nesouhlas s pobytem ve službě
• jak rozlišit nesouhlas a projev nemoci, „pruzení“, odpor, negaci
• role opatrovníka a rodiny při projevu nesouhlasu
• možnosti při projevení nesouhlasu
• co když osoba nemá po opuštění služby kam jít

Řešení vážně míněného nesouhlasu          

• rozdíly, když je osoba schopna jednat, když je pod opatrovnictvím a opatrovník chce/nechce situaci řešit, když zde není opatrovník
• jak může situaci řešit sám opatrovník, případně sám uživatel
• co hrozí rodině a opatrovníkovi při ne/řešení nesouhlasu
• jak situaci řešit v souladu se zákonem (z pozice sociální služby, pracovníků obce s rozšířenou působností, opatrovníků)
• jaká je nutná dokumentace, evidence, k čemu nám může být užitečná
• postupy a praxe při řízení bez souhlasu (v sociální službě)

Oznámení soudu, metodika

• od kdy běží lhůta (službě, soudu)
• co je podstatou oznámení, jak případ popsat a jak dlouho vést evidenci
• co a proč se musí oznamovat soudu, a co hrozí, když se soudu neoznámí
• může se k řízení vyjádřit i někdo jiný, než služba (uživatel, zástupce, opatrovník, rodina, ombudsman, státní zástupce)
• dostupná metodika

Trestněprávní rovina          

• může být pracovník, opatrovník, rodinný příslušník, zařízení trestně stíhán/o
• jaká je odpovědnost zúčastněných
• kontrola ze strany státního zastupitelství

Rozsudek soudu a opatření

• možnosti soudního rozhodnutí a přezkumu držení v zařízení
• jaké závěry soud může učinit, co z nich vyčíst a jak postupovat
• příklady z praxe
• co když nám rozhodnutí nevyhovuje, můžeme osobu pustit před zařízení a nechat ji tam (umřít, ohrozit zdraví, nepomoci, nedohlížet)