Stát by mohl platit výživné za neplatící rodiče

Návrh zákona z roku 2016 o náhradním výživném má být projednán na 56. schůzi poslanecké sněmovny (od 4. dubna 2017).

Pokud by prošel, měl by stát přispět na výživné, které děti nedostávají od druhého rodiče.

Nahrazovalo by stanovené výživné (stanovené v ČR, osobám trvale bydlícím v ČR, neplatilo by se do ciziny) po třech měsících neplacení, pro rodinu, kde je příjem do 2,9násobku životního minima (dokazovat se bude šest měsíců nazpět).

 

Maximální výživné:

  • pro dítě do 6 let věku = 2 088 Kč

  • pro dítě od 6 do 15 let věku = 2 568 Kč

  • pro dítě od 15 let věku = 2 940 Kč

Výživné se poskytne za měsíc zpětně, ale maximálně po dobu 1 roku (tuto lhůtu lze na žádost opakovaně prodlužovat).

Vyřizovalo by se na Úřadu práce.

Celý návrh je dostupný zde: http://www.socialniradce.cz/?p=1885&preview=true

Proces schvalování můžete sledovat zde: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=780

Z Á K O N

zdroj: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=780&CT1=0

ze dne ………2016

 

o náhradním výživném a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o náhradním výživném)

 

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

 ČÁST PRVNÍ

Náhradní výživné

§ 1

Předmět úpravy

 

(1) Tento zákon upravuje poskytování náhradního výživného nezaopatřeným dětem k zajištění jejich výživy v případě, že fyzická osoba, která má k dítěti soudem stanovenou vyživovací povinnost (dále jen „povinná osoba“), tuto svou povinnost opakovaně řádně neplní.

(2) Náhradní výživné podle tohoto zákona je zvláštní sociální dávkou, kterou poskytuje stát.

 

 

§ 2

Oprávněná osoba, příjemce náhradního výživného a žadatel

 

(1) Osobou, která má podle tohoto zákona nárok na náhradní výživné (dále jen „oprávněná osoba“), je dítě

  1. a) které je nezaopatřené; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o státní sociální podpoře1),
  2. b) ke kterému povinná osoba, jenž nežije s oprávněnou osobou v domácnosti2),  neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu České republiky, a
  3. c) které má trvalý pobyt na území České republiky3).

(2) Příjemcem náhradního výživného je osoba, které se vyplácí výživné náležející oprávněné osobě.

(3) Žadatelem o náhradní výživné je osoba, která podá písemnou žádost o náhradní výživné a které se vyplácí výživné náležející oprávněné osobě.

 

§ 3

Podmínky nároku na náhradní výživné

 

(1) Oprávněná osoba má nárok na náhradní výživné, pokud

  1. a) povinná osoba neplní vůči oprávněné osobě soudem stanovenou, případně potvrzenou vyživovací povinnost po dobu alespoň tří po sobě jdoucích měsíců,
  2. b) podala soudu po uplynutí doby uvedené v písmenu a) návrh na výkon rozhodnutí pro

neplacení výživného,

  1. c) do dvou měsíců po podání návrhu uvedeného v písmenu b) povinná osoba nezačala       uhrazovat výživné, a to ani na základě výkonu rozhodnutí, a
  2. d) příjem oprávněné osoby spolu s příjmem s ní společně posuzovaných osob nepřesahuje       2,9násobek částky životního minima.

(2) Pro účely odstavce 1 písm. d) se

  1. a) společně posuzované osoby zjišťují podle zákona o životním a existenčním minimu4),
  2. b) okruh příjmů oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných zjišťuje podle zákona       o životním a existenčním minimu5); za příjem se však nepovažuje náhradní výživné,
  3. c) výše příjmu zjišťuje jako průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních 6 měsících       před podáním žádosti o náhradní výživné; pokud však došlo před podáním této žádosti       k podstatnému snížení příjmu, zjišťuje se výše příjmu ke dni podání této žádosti,
  4. d) životní minimum zjišťuje jako úhrn částek životního minima všech společně       posuzovaných osob6).

 

§ 4

 

Vznik nároku na náhradní výživné

 

Na náhradní výživné vzniká nárok při splnění podmínek uvedených v § 3 od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž uplynula lhůta uvedená v § 3 odst. 1 písm. c).

 

 

§ 5

 

Výše náhradního výživného

 

(1) Náhradní výživné se poskytuje ve výši

  1. a) výživného stanoveného soudem, jde-li o oprávněnou osobu do 6 let věku,
  2. b) výživného stanoveného soudem, jde-li o oprávněnou osobu od 6 do 15 let věku,
  3. c) výživného stanoveného soudem, jde-li o oprávněnou osobu od 15 let věku.

(2) Náhradní výživné podle odstavce 1 lze poskytnout nejvýše ve výši 1,2násobku částky životního minima oprávněné osoby stanovené zvláštním právním předpisem7), podle věku pro oprávněnou osobu posuzovanou ve druhém pořadí8).

 

(3) Plní-li povinná osoba vyživovací povinnost jen částečně, je výše náhradního výživného stanovena v částce rozdílu mezi touto částečnou úhradou a soudem schválenou částkou, nejvýše však mezi částkou 1,2násobku životního minima dítěte.

(4) Náhradní výživné se poskytuje vždy za kalendářní měsíc.

 

§ 6

Změna výše náhradního výživného

 

(1) V případě změny výše výživného stanoveného soudem se náhradní výživné

  1. a) zvýší od měsíce, v němž byla podána žádost o jeho zvýšení,
  2. b) sníží od měsíce, od kterého bylo výživné soudem sníženo.

(2) V případě změny částek životního minima se náhradní výživné zvýší bez žádosti od měsíce, od něhož byly tyto částky zvýšeny.

 

§ 7

 

Doba poskytování náhradního výživného

 

(1) Náhradní výživné se poskytuje po dobu 12 měsíců.

(2) Trvají-li důvody pro poskytování náhradního výživného po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 a byla-li do 1 měsíce po uplynutí této doby podána oprávněnou osobou písemná žádost o prodloužení poskytování náhradního výživného, prodlouží se poskytování náhradního výživného o dalších 12 měsíců; takto lze postupovat opakovaně.

(3) Náhradní výživné poskytované podle odstavce 2 lze prodloužit nejdéle do měsíce, který předchází měsíci, v němž oprávněná osoba dovrší 26. rok věku.

(4) Náhradní výživné se poskytuje nejdříve za měsíc, v němž byla podána žádost o poskytování náhradního výživného.

 

§ 8

 

Zánik nároku na náhradní výživné

 

(1) Nárok na náhradní výživné zanikne, začala-li povinná osoba plnit vůči oprávněné osobě vyživovací povinnost; za plnění této vyživovací povinnosti se pro účely náhradního výživného považuje, byla-li tato povinnost splněna za období čtyř měsíců po sobě jdoucích spadajících do doby poskytování náhradního výživného podle § 7.

(2) Nárok na náhradní výživné zanikne dále, zaplatila-li povinná osoba v době poskytování náhradního výživného podle § 7 výživné dlužné za dobu před dobou poskytování náhradního výživného alespoň ve výši odpovídající čtyřnásobku výživného stanoveného soudem.

(3) Nárok na náhradní výživné zaniká též, přesáhne-li příjem oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných 2,9násobek částky životního minima (§ 3 odst. 1 písm. d/).

 

§ 9

 

Zúčtování a vrácení náhradního výživného

 

(1) Příjemce náhradního výživného je povinen do 8 dnů po uplynutí doby poskytování náhradního výživného stanovené podle § 7 písemně oznámit orgánu, který mu vyplácel náhradní výživné, výši výživného zaplaceného v této době povinnou osobou, pokud nedošlo k zániku nároku na náhradní výživné podle § 8.

(2) Bylo-li v době poskytování náhradního výživného stanovené podle § 7 zaplaceno povinnou osobou výživné, k zániku nároku na náhradní výživné podle § 8 nedošlo a poskytování náhradního výživného

  1. a) bylo prodlouženo podle § 7 odst. 2, sníží se o toto výživné zaplacené povinnou osobou       náhradní výživné vyplácené po tomto prodloužení,
  2. b) nebylo prodlouženo podle § 7 odst. 2, je příjemce náhradního výživného povinen vrátit       orgánu uvedenému v odstavci 1 do 15 dnů po podání oznámení podle odstavce 1 náhradní       výživné ve výši výživného zaplaceného povinnou osobou.

(3) Došlo-li k zániku nároku na náhradní výživné podle § 8 odst. 1, je příjemce náhradního výživného povinen vrátit orgánu náhradní výživné, a to ve výši výživného zaplaceného povinnou osobou. Tuto povinnost musí příjemce splnit ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy oznámil nebo měl oznámit skutečnosti uvedené v § 8 odst. 1.

 

§ 10

 

Přechod nároku na náhradní výživné

 

Nárok na náhradní výživné nelze započíst, postoupit ani dát do zástavy.

 

§ 11

 

Výplata náhradního výživného

 

(1) Náhradní výživné se vyplácí měsíčně, a to po uplynutí měsíce, za který náleží, nejpozději však do konce následujícího měsíce.

(2) Náhradní výživné vyplácí orgán, který o něm rozhoduje.

(3) Náhradní výživné se nevyplácí do ciziny.

 

§ 12

 

Orgány rozhodující o náhradním výživném

 

(1) O přiznání náhradního výživného, o změně jeho výše, prodloužení poskytování náhradního výživného, odnětí náhradního výživného a o vrácení náhradního výživného poskytnutého neoprávněně nebo v nesprávné výši nebo nahrazení přeplatku ve věcech náhradního výživného rozhoduje kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce (dále jen „orgán“).

(2) Místní příslušnost orgánu ve věcech náhradního výživného se řídí místem, kde je oprávněná osoba hlášena k trvalému pobytu3).

(3) O odvolání proti rozhodnutí orgánu rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Odvolání nemá odkladný účinek.

(4) Působnost stanovená tímto zákonem orgánu a Ministerstvu práce a sociálních věcí je výkonem státní správy.

 

§ 13

 

Řízení o náhradním výživném

 

(1) Řízení o přiznání náhradního výživného se zahajuje na základě písemné žádosti podané žadatelem.

(2) Řízení o změně výše přiznaného náhradního výživného nebo o jeho odnětí a vrácení se zahajuje na návrh příjemce náhradního výživného nebo z moci úřední; ustanovení § 6 tím není dotčeno.

 

§ 14

 

Povinnosti žadatele o náhradní výživné

 

(1) Žadatel o náhradní výživné je povinen

  1. a) prokazovat vymáhání výživného
  2. b) osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na náhradní výživné a jeho výši,
  3. c) dát písemný souhlas k ověření těchto skutečností orgánem,
  4. d) osobně se dostavit na výzvu orgánu, nebrání-li mu v tom těžko překonatelné překážky,        zejména jeho zdravotní stav; o takovýchto překážkách je žadatel povinen orgán, jímž byl        vyzván, neprodleně vyrozumět.

(2) K žádosti o náhradní výživné nebo o změnu jeho výše musí být přiloženy úředně ověřené kopie rozhodnutí soudu o stanovení výživného a jeho výše.

(3) Povinnosti uvedené v odstavci 1 se vztahují též na osoby společně posuzované.

(4) Žádost o přiznání náhradního výživného může být zamítnuta, nesplní-li žadatel o náhradní výživné nebo společně posuzovaná osoba povinnosti uvedené v odstavci 1 nebo nemá-li žádost náležitosti uvedené v odstavci 2. Před zamítnutím žádosti musí orgán žadatele písemně upozornit na tyto nedostatky a vyzvat jej k jejich odstranění v přiměřené lhůtě.

 

§ 15

 

Povinnosti příjemce náhradního výživného

 

(1) Příjemce náhradního výživného je povinen do 8 dnů písemně ohlásit orgánu, který vyplácí náhradní výživné, výši výživného zaplaceného povinnou osobou v době trvání nároku na náhradní výživné s uvedením období, za které toto výživné bylo zaplaceno, a další změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na náhradní výživné, jeho výši nebo poskytování. Příjemce náhradního výživného je zejména povinen ohlásit změnu výše příjmu oprávněné osoby nebo osob s ní společně posuzovaných nebo toho, že oprávněná osoba přestala plnit podmínku nezaopatřenosti dítěte.

(2) Byl-li příjemce náhradního výživného vyzván orgánem, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na náhradní výživné, jeho výši nebo poskytování, anebo aby se osobně dostavil k orgánu, je povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení výzvy, není-li stanovena lhůta delší; neučiní-li tak v určené lhůtě, bude poskytování náhradního výživného zastaveno nebo náhradní výživné může být odejmuto, jestliže příjemce náhradního výživného byl ve výzvě na tento důsledek upozorněn. Pro povinnost osobně se dostavit k orgánu, který vyplácí náhradní výživné, platí § 14 odst. 1 obdobně.

(3) Příjemce náhradního výživného, který nesplnil povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo přijal náhradní výživné, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že bylo vyplaceno neprávem nebo ve vyšší částce, než náleželo, nebo jinak způsobil, že náhradní výživné bylo vyplaceno neoprávněně nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit částky náhradního výživného přijaté neoprávněně, a to orgánu do 30 dnů.

(4) Nárok na vrácení neoprávněně přijatých částek náhradního výživného zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy bylo náhradní výživné vyplaceno; tato lhůta neplyne po dobu řízení o opravném prostředku nebo o žalobě.

(5) Ustanovení odstavců 2 až 4 se vztahuje obdobně též na společně posuzované osoby.

 

§ 16

 

Povinnosti správních úřadů a dalších osob

 

(1) Správní úřady a právnické a fyzické osoby jsou povinny na písemnou výzvu orgánu rozhodujícího o náhradním výživném sdělit bezplatně údaje rozhodné podle tohoto zákona pro vznik nároku na náhradní výživné, jeho výši, poskytování a vrácení neprávem přijatých částek nebo náhradu přeplatku.

(2) Orgán státní správy má právo přezkoumat správnost údajů sdělených podle odst. 1.

(3) Mohou-li správní úřady a osoby uvedené v odst. 1 sdělit údaje rozhodné podle tohoto zákona jen za podmínky, že byly pro jejich sdělení zbaveny mlčenlivosti, a doloží-li orgán písemný souhlas podle § 14 odst. 1 nebo odst. 3, má se za to, že jsou mlčenlivosti zbaveny.

(4) Ministerstvo vnitra pro účely tohoto zákona poskytuje příslušnému orgánu údaje z informačního systému evidence obyvatel3) potřebné k ověření skutečností o trvalém pobytu podle § 2 odst. 1 písm. b) a c).

 

§ 17

 

Povinnosti orgánů rozhodujících o náhradním výživném a Ministerstva práce a sociálních věcí

 

(1) Dozor nad výkonem orgánu v oblasti náhradního výživného vykonává Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“).

(2) Ministerstvo a příslušné orgány státní správy jsou oprávněny zpracovávat údaje potřebné pro rozhodování o náhradním výživném a jeho výplatě, a to včetně osobních údajů.

(3) Ministerstvo vede statistické údaje o náhradním výživném a nákladech na jeho výplatu; k vedení těchto statistických údajů jsou orgány státní správy povinny sdělovat ministerstvu potřebné údaje.

§ 18

Náklady řízení

 

Orgány rozhodující o náhradním výživném nemají nárok na náhradu nákladů vzniklých v řízení o náhradním výživném.

§ 19

 

Vztah ke správnímu řádu

 

V řízení podle tohoto zákona se postupuje podle správního řádu[1], není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

 

§ 20

 

Náklady na náhradní výživné

 

Náklady na náhradní výživné hradí stát.

 

 

 

Komentáře
  • Nadpis formuláře

    Text formuláře

  • Kategorie